Všimli si toho i další: mnohé české manželky jakoby poslední dobou zanevřely na své manžele jógíny a buddhisty. Přesněji vzato, na ty jejich rysy, které donedávna platily za ctnosti. Jakoby se jim přestalo líbit, že jsou hodní a že jsou milovány. Jakoby toužily po násilném opaku (tak jako se cikánkám líbí, když je muž občas seřeže). A tak je prostě chtějí vyměnit za jiný typ. Jenže manžel není mobil, a duchovnost není máslo. Naznačuji, že uvažovat (a psát a diskutovat) o buddhismu, spiritualitě nebo duchovním partnerství jako o prášku na praní, nebo reklamovat zdánlivé chyby partnera (místo pokusu o nápravu těch svých) je chybou daleko větší než malou. Pokračování »
Ženy české a buddhisté
16.11.2010Pocukrovaná rychlokvaška
15.11.2010Zaujala mě věta o místních rychlokvašných rituálech: Netuší, jaké energie (jiných než regionálně a kulturně zdejších frekvencí) vyvolávají, naprosto nepřipraveny. Co se děje, když si české ženy zahrávají s exotickými rituály? Jde mi hlavně o vysvětlení, co se děje při přivedení cizích frekvencí do místních (českých, evropských) frekvencí, v rámci schopnosti naučit se nové věci od jiných kultur a nevnést chaos do našich frekvencí. A zpívání manter hodinu (108krát) denně je v pořádku? Pokusím se z různých úhlů naznačit podstatu nebezpečí naivního používání exotických duchovních metod. Pokračování »
Štěstí je snadná a přirozená věc
13.11.2010Hned v druhé minutě druhé ranní meditace v rámci pokusů o změnu matrixu se mi vším tím štěstím vyhrnuly slzy z očí. Patřím mezi 5% nejbohatších lidí na planetě. V mé zemi už celý můj život, tedy pětašedesát let, nebyla válka. Mohu jedenáct dní po sobě v 5:11 jedenáct minut meditovat na představu světa, ve kterém budou všichni schopni zažívat štěstí (a jsem si jist, že to je, při správné motivaci, a ještě lepším úmyslu, jen otázkou času). Realizoval jsem (umanutě a vytrvale) své potenciály – a učím tomu i ostatní. Přesvědčuji už třetí generaci (většinou žen), že umí zpívat a umí být šťastné, jen si nepřekážet. Zatímco kdysi se mi smáli(y), a donedávna mne pomlouvaly, skončilo i období mrtvých berušek a já si teď užívám období, kdy to začíná i jim fungovat. Šťastných a děkovných reakcí přibývá, i po letech. Pokračování »
Změna matrixu – praktické rady
12.11.2010Jedenáct minu po páté hodině ranní není zase až taková procházka meditačním sadem, a je třeba vyzkoušet a postupně nacvičit potřebnou úroveň jak zklidnění a soustředění, tak příslušných „vizualizací“, o které jde. Máte-li nějaké praktické otázky, napište, rád zodpovím. Teď jen naznačím, jak se s tímto „zadáním“ vyrovnávám tady v Dolních Měcholupech. Pokračování »
Změna matrixu
11.11.2010Organizoval jsem a účastnil se celé řady podobných „globálních“ akcí (v roce 1986 mne dokonce tehdejší StB zatkla a nechala dva měsíce ve vazbě, aby jedné takové zabránili), a tak vím, že jakkoliv se to z krátkodobého hlediska zdá nesmyslné, z dlouhodobého to funguje. A tak doporučuji udělat to, co i já udělám 12. listopadu brzy ráno, tedy v 5:11: již čilý si sednu do meditační pozice a podle instrukcí budu vizualizovat lepší budoucnost. Připojím se k (doufám, že) milionu ostatních… Přinejmenším něco udělám pro další pozitivně načatý den. Pokud budete potřebovat více povzbuzení, přečtěte si např. fejeton Milovice. Vítejte v budoucnosti, vážení… protože ta bude taková, jakou si ji teď vysníte. Pokračování »
Výpisky z tisku listopad 10
10.11.2010To, co se dnes děje v médiích, nemá obdoby. Na jedné straně zoufalá bulvarizace všeho, na druhé ještě před rokem dvěma nemyslitelně odvážné a přímé výkřiky jednotlivců, nebo, jako v případě, na který chci upozornit, dokumentů. V úterý 9. listopadu na ČT 2 ve 21:55 mne zaujal velmi otevřený a k současné situaci u nás bezprecedentně kritický dokument nazvaný Prachy a ideály (zkuste si najít a kouknout se). Kam se hrabe Zvědavec a osud.cz: tohle je syrové, bezvýchodné, strhující. Prý repríza 12. a 15. 11., pohlídejte si. Pokračování »
(Staro)nové čtení štěstí
8.11.2010Všichni se tím tak populárním sloganem (úporně, až nepokorně) dnes a neustále ohání: já chci být šťastný(á)! I bankéř, ať má na kontě jakýkoliv počet miliard, neustále usiluje (a bojí se) o moc, tedy o štěstí. Mnohé ženy se ve své snaze emancipovat se, rozumějte, být (neustále) šťastné, zapletly do honu za štěstím (já si chci užít!) už tak hluboce, že by se teď možná měly pokusit emancipovat se od emancipace (termín Václava Bělohradského). Vypadá to ale, že být současnou ženou znamená také postupně přestat umět číst: tyhle typické negramotné se tak usilovně ženou za štěstím, až přestávají být Ženou. Naznačím, jak to myslím (aniž bych se cenzuroval kvůli těm, kterým to připadá na přečtení moc těžké) a nabídnu i recept. Pokračování »
Přehlížené mediální zvrácenosti
5.11.2010Cesta k negativním extrémům, kterou před vlastně jen několika lety nabrala česká, ani ne nutně bulvární, jako spíše ženská média, se už blíží bohorovně přehlíženému dnu žumpy (bože, jak hluboko už, média i čtenářky, klesly): protože jen negativní zpráva je dnes pro média dost senzační, aby zaujala ani ne tak čtenářky, jako editory a žurnalistky: i v seriózně se tvářících médiích se objevují tak katastroficky kocourkovské zprávy, jako je tahle: Strie, povolené svaly na břiše a prsa – aneb co udělá s vaším tělem těhotenství. Uf. Být mladou ženou, po přečtení tohoto (seriózně se tvářícího) nesmyslu bych si hodně rozmýšlela otěhotnět. Pokračování »
Doporučení
4.11.2010Samozřejmě jsem teoreticky předpokládal, že někde musí existovat skutečně dobrý a především zájmy a touhy svých návštěvníků se snažící naplnit obchod s knihami, a tedy i knihkupec, který pracuje s knihami, a ne zaměnitelným zbožím (a kterému by, jako většině ostatních knihkupců a nakladatelů, nebylo jedno, jestli obchoduje s uhlím nebo mrkví)… Objev prostor, naplněných často vzácnými poklady (ne ve smyslu finančním, ale námětovém, a také co se týká počtu vydaných výtisků), mne nadchl a vlil čerstvou čtenářskou krev do žil. Ten zázrak plný ochoty a vstřícné atmosféry, který jsem znával z některých antikvariátů 70. a 80. let min. stol, se jmenuje Rekomando, a najdete ho od června v Trojanově ulici. Pokračování »
Nemůžou
3.11.2010Tváří v tvář davu asi dvou set maminek a mladých žen na konferenci aktivní rodičovství v Brně jsem se snažil, ostatně jako vždy, podat stoprocentní výkon, ale brzy mi bylo jasné, že musím razanci svých vtipů a dalších souvislostí poněkud zmírnit. Zatímco jindy a jinde obvyklé ženské publikum přece jen reaguje, při vtipech se směje a při záměrných dramatických pomlkách chápavě rozšiřuje oči, tady většinou mlčelo. A tak jsem zmírnil intelektuální náročnost, začal používat spíše osvědčené historky o rozdílech mezi ženami a muži, a to hlavní poselství, o šanci žen změnit budoucnost tím, že budou rodit budoucí osvícené, sice sdělil, ale nebyl zklamán, že reakce nebyla žádná. Došlo mi totiž, že ony za to až tak nemůžou. Pokračování »
Super terapie šuměním
2.11.2010Výrobce unikátních 180 cm vysokých a 14 minut znějících rain sticků
(deštných holí) má dokončen set čtyř laděných kusů, každý za zlevněnou cenu 7000,- (nejlépe dohromady tedy za 28000,-) jako výprodejovou nabídku pro muzikoterapeutické ústavy, muzikoterapeuty, nebo jiné vážné zájemce. Pokračování »
Osudová námitka
2.11.2010Jako když sledujete nějakou tu americkou detektivku a při soudním procesu obhájce zareaguje na zkreslující a tedy nespravedlivý výrok obžaloby: Námitka! A začne věci líčit, jak ve skutečnosti byly a jsou. Právě tak mám pocit velkého nedorozumění, když čtu některé diskuse pod články na osudu, jenž popisují všelijaké zdravotní a mentální potíže, údajně souvisící s tím, co se děje na Zemi, v blízkém vesmíru a tak vůbec, a s duchovní transformací. Namítám, že právě tento „osudový“ styl je ten nejméně šťastný a vhodný k tomu, jak být připraven na to, co má přijít a přijde. Moje námitka je přitom, jako ostatně vše, co píši a dělám, míněna nanejvýš pozitivně. Pokračování »
Výpisky z podzimní četby
1.11.2010Život se posouvá v krocích, člověk si říká Až udělám maturitu, tak se zboří svět. Jenže on se nezboří, přijde další krok. Člověk má dojem, že sbírá zkušenosti, dělá ty kroky, a připravuje se na to velké a podstatné, co má teprve přijít. Jenže pak se ohlédne, a zjistí, že to velké a podstatné je všechno to malé, co už zažil. Karel Smyczek (Reflex 40/10) Pokračování »
Ještě není tak zle
29.10.2010aby mohlo být líp, odpovídám již dvacet let žurnalistům na otázku, jak vidím budoucnost. Už jsem zmiňoval, že mi to většinou editor opraví (na ještě není tak dobře, aby mohlo být lépe). Provozní a profesní slepota „odborníků“ všeobecně stále narůstá, ale protože katastrofických scénářů i z velmi odpovědných míst a od seriózních autorů přibývá (ale čím víc jich je, tím rychleji to vše vyšumí právě tak, jako pára nad hrncem a české úplatkářské nebo sledovací aféry), pokusím se opět a pádněji naznačit (a citovat), že (jak jsem psal v 80. letech) „času je málo a voda stoupá“. A že jen na nás záleží, jaké změny nás v nejbližší budoucnosti čekají, také díky způsobu, jak budeme budoucí (nezbytné) změny očekávat a jak o nich budeme mluvit a psát. Další kumulace popisů krizí a neštěstí nic neřeší, naopak, jakmile se začneme na to, co přijde, pozitivně těšit, začne být lépe. Pokračování »
Prevence tlačenky
27.10.2010Raději se nikam necpi, mlč a dělej si svoje, radila mi maminka, a pak ženy a tchýně. Pro dobrotu na žebrotu, a doma není nikdo prorokem, znělo mi od těch dob v uších. Jako energický alternativec a nadšenec jsem se s neochotou a často i s odporem těch, kterým jsem radil a snažil se jim pomáhat, setkával od dětství. Právě kvůli neochotě (a dnes vím že neschopnosti) kolegů poslechnout si mé návrhy, jak a co, se rozpadly všechny rockové kapely, ve kterých jsem hrával. I současná psychologie už začíná vědět, že být věrozvěstem, evangelistou nebo moudrým, je stále obtížnější. „Když někomu, kdo se celý život cpe tlačenkou, řeknete, že se mýlil a zadělal tak sobě a svým dětem na nejrůznější nemoci, myslíte že vám bude s radostí přikyvovat? Vezme tlačenku a omlátí vám ji o hlavu.“ Jak tak bilancuji podzim (svého života), naznačím některé další souvislosti. Pokračování »
To byl den
26.10.2010Ozval se účastník několika mých seminářů, že v noci přijede na nádraží ve 23:15 a že pro mne má velký dárek. A tak jsem připravil nocleh, několikrát v mrazu vyšel ven v předpokládaný příjezd dvou posledních autobusů, a nakonec stiskl mrazivou dlaň člověka, ve kterého jsem donedávna vkládal dosti značné naděje. Hm. Ukázalo se, že dárek je nahrávka amatérského koncertu (výkon doručitele byl velmi nepodařený), a prý se chystá do Peru. Tak jsem ho zahnal do postele, že ráno bude moudřejší. Nebyl. Pokračování »
(Ne)stydí se
25.10.2010Zpívali jsme s Henry Marshallem mantry v Košicích a v Praze, a měli jsme co dělat, abychom posluchačky (protože jako obvykle byla žen většina) rozezpívali a hlavně uvolnili. Při zpěvu kánonických manter (druhá půlka publika zpívá o část písně a melodie pozadu za tou první, viz třeba Červená se line záře, kterou jsme jako děti zpívali v autobusech cestou na výlet a u táboráků) se potvrdilo to, co jsem na většině z přítomných viděl, když si v Košicích šly(i) pro cenu, kterou vyhrály(i) v tombole: styděly(i) se. Pokračování »
Listopad v říjnu
22.10.2010Staří Slované rozeznávali barvy roku, od prosince do února bílou, od března do května zelenou, od července do září červenou, a od září do listopadu žlutou. Teď v půlce října ořešák začal shazovat listí hromadně. Sedávám na lavičce pod ním, trpělivě odhazuji spadnuté listí z novin nebo knihy, kterou právě čtu a podtrhávám, a denně také ráno věnuji půlhodinku cvičení ohýbání se (pro listí). Když už se pro vítr nemohu shýbat pro pingpongové míčky. Pokračování »
Rituál pro Naimu
20.10.2010Půlnoční uvedení filmu Exil (6. října 2010 na ČT 2) bylo skutečným zážitkem. Také kvůli hudbě, ale zvláště desetiminutové nepřerušované hudebně-exorcistické pasáži. V Alžíru narozený Francouz romského původu Tony Gatlif (1948) je zkušený režisér, a právě za tento film dostal Cenu za režii na filmovém festivalu v Cannes v roce 2004. Příběh filmu (návrat emigrantského páru z Francie do rodného města, Alžíru) není tak důležitý a nezaznívá tak naléhavě, jako hudba, a také jaksi mezi řádky naznačená snaha ženské hrdinky Naimy najít „sebe samu“. Upozornění: tohle není blog, ale reklamní leták s návodem k upotřebení (ukázky a rituálu). Pokračování »
Terra preta
19.10.2010Arogance bílého muže se projevila nejen v 16. století, při španělském dobývání primitivních říší Jižní a Střední Ameriky, a nejen o pár století později při likvidaci „rudého muže“ Ameriky Severní. Přesně si pamatuji na pionýrskou hrdost, když jsem četl Chruščovovy vize o dobytí vesmíru a předehnání kapitalismu. Právě tak se čeští porodníci stále ještě chlubí moderně vybavenými porodnicemi a nízkou kojeneckou úmrtností, a chemici se ještě před pár desítkami let chlubili DDT. Vypadá to, že se objevil další důkaz o genialitě předků dnešních Indiánů: ne že tehdy neměli kanalizaci, oni ji nepotřebovali. Zatímco my splachujete miliony hektolitrů pitné vody přes záchody do kanalizace, oni již kdysi dávno uměli vlastní výkaly měnit (jako alchymisté symbolicky olovo ve zlato) v prý tu nejúrodnější půdu, kterou lidstvo kdy znalo. Možná už konečně nastala doba, kdy se budeme muset poklonit jejich dávné moudrosti a rychle zapomenout na svou pýchu. Přečtěte si, co viděl a zažil Vašek Adámek na semináři o zázračné černozemi. Pokračování »
Zbavit utrpení
18.10.2010Buddhovy čtyři pravdy (o utrpení) a jeden ze nejposvátnějších slibů každého buddhistického mnicha (zbavit všechny živé bytosti utrpení) provázely, přinejmenším mezi buddhisty poslední dvě tisíciletí známou historii lidstva. Jenže s tolika válkami a prakticky neustálými boji tohle přání, zvláště v dnešním světě, vypadá naivně a nesplnitelně, jako z říše mýtů. Každý přece zažívá utrpení, a bez utrpení si život kohokoliv nedokáží představit i umělci (ani ti nejslavnější, pro které je utrpení základem tvorby), zvláště ti, kteří vyrostli v křesťanském světě, jehož základním logem je ukřižovaný. Jenže co kdyby to šlo? Zbavit lidi utrpení? Pokračování »
Emancipace v kině
16.10.2010Reaguji na podařenou recenzi jednoho Angličana, který musel přetrpět nejnovější (nabízí se termín „poslední“, ale toho bohdá nebude, takovýchto slátanin bude přibývat, protože lid ženský, snadno zpracovaný časopisy a reklamou, si je žádá) ženský filmový a cajdákový hit o sebezpytné cestě současné ženy. Julia Roberts jistě přiláká i u nás davy, ochotné zaplatit nekřesťanské peníze (za vstup a popcorn) a poplakat si a ztotožnit se. I česká recenzentka na to má svůj názor, a tak nemohu drobně neokomentovat. Pokračování »
Symbol
15.10.2010Když už víme, že vše je iluze (a že nevidíme svět, ale to, co nám mysl promítá na monitor mozku, patřičně upraveno, zcenzurováno a ovlivněno právě panující emocí), pak bychom neměli mít problém s chápáním instrukcí a rad učitelů, guruů a jiných duchovních osobností (kteří jsou jen o pár desítek let před námi). Při praktických metodách, např. při práci s harou, pak rada „dej si do hary“ raději představu abstrakce, než představu konkrétní věci, nevyvolá zmatek a případný chybný směr další práce. Cokoliv si „dám do hary“, je přece také pouhá myšlenka. Medituji-li na růži, nebo obrázek gurua, nebo osobu konkrétního učitele, přestože je to jen iluze, vibrace, a ne konkrétní rostlina s trny či osoba, naskočí další (proces meditace rušící) myšlenky. Právě proto je chytřejší a výhodnější meditovat jen na symbol (bez potenciálních konotací), protože po nějaké době, až bude třeba vyprázdnit i haru, bude snadnější zbavit se představy abstraktního pojmu než (představy) růže. Pokračování »
Bowling ‘em Over
14.10.2010Buddha and the ringing sound of Tibet come to a Prague 2 tenement, heralding a time of natural healing and the listening. By Garry Mason Pokračování »
Tragikomicky vyhraněný Klaus
13.10.2010Nevěřil jsem svým očím, když jsem v tisku zahlédl oslavnou zprávu o tom, jak náš pan prezident slavnostně otevíral nový provoz továrny na výrobu cigaret v Kutné Hoře. Tón oslavný skutečně byl: Philip Morris vyrobí v ČR o deset miliard cigaret ročně více! A protože jsem měl na stole několik dnů starý výstřižek z časopisu Reflex, bez dalších slov jej nakonec (jako další výpisky z četby) propojím s několika internetovými a novinovými komentáři, abych naznačil nebetyčnou míru prezidentova úletu… a svého (ale snad i vašeho) údivu. Pokračování »
