Dobrý den, zajímá mě jak je to s lidským egem poté co nastane osvícení? Zmizí, rozpustí se, pukne, zemře hlady?Absolvoval jsem emočně vypjatý dialog se svou ženou na toto téma (zrovna měla před menstruací 
Že prý ego je součástí nás všech, buďto je náš pomocník (je někde vzadu za námi a přihlíží), nebo nás cele sžírá a ovládá (je před námi a má nad námi navrch), a že nezná nikoho kdo je osvícen, a že je na světě 6 miliard lidí a všichni mají ego a jde jen o to se s ním naučit žít … Pokračování »
Ego po osvícení
7.6.2010Škoda jamky
5.6.2010Nadpis si teď občas zpívám na melodii Škoda lásky… protože vystihuje lítost nad promarněnou příležitostí. Epochální vynález, který by mohl a měl tisícům Čechů napravit křivě umístěný kotník, tedy jamka pod kloubem palce u nohy, viz obrázek níže, je umístěna do pečlivě vypadající, ale nedomyšlené a tím pádem i nekvalitní obuvi. Škoda přeškoda. Nadšený výrobce je z malinké vesničky na jižní Moravě, ale nadšení samo nestačí: potřeboval by nějakého mladého počítačově i marketingově zdatného, ale pečlivého mladíka, který by vynález a koncepci dotáhl. Takto to hezky vypadá, a hodně lidí si sandály koupí, ale protože je na nich řada detailů nedomyšlených, koupí si je „dvakrát“: poprvé a naposledy. Pokračování »
Etno na grilu
4.6.2010Od února jsem každou sobotu na internetové, ale i reálné stanici Rádio Ethno 90,7 FM od deseti dopoledne vysílal celou hodinu pořad, který se jmenoval Hudba jinak, a prezentoval hudbu skutečně úplně jinak (od tibetských zvonků, hudbu pro těhotné, manter v podání mnišek, mnichů a západních laiků, až po rozsáhlé opusy Japonce Kitaró). Měl to být především pro mne, a následně i pro posluchače relax: nádherná cesta do centra, pěšky k Riegrovým sadům, sám ve studiu, klid a pohoda. Ouha, kdepak, byl to, až na jediný pořad, kdy jsem se z toho, že se nic nestalo a já to odvysílal bez chyby, v poslední větě přeřekl, spíše gril. Pokračování »
Rozmanitě o Jednotě
3.6.2010Vydat sborník o buddhismu v Čechách bylo načase a potřeba. Editor Jan Honzík ke své práci přistoupil poctivě a prakticky (strávil dva roky jako mnich na Srí Lance), tak teoreticky (o buddhismu přednáší na vysoké škole) vybaven, vydavatel se na tomto poli pohybuje téměř od počátků snah českých hledačů poznání sebe sama, tedy od konce 70. let min. stol. Kniha je hezky graficky upravena a případným zájemcům poskytne dost relevantních informací jak o buddhismu samotném, o jeho počátcích a protagonistech, tak možnost zjistit z rozhovorů s několika osobnostmi, které dnes u nás buddhismus vyučují a vedou, jak se přizpůsobil či nedokázal přizpůsobit současnosti. Pokračování »
Přirozenost (kontinua)
2.6.2010Málokterá kniha by měla být, zvláště pro ženy, tak „povinná“, jako Koncept kontinua od Jean Liedloffové (DharmaGaia 2007). Málokdy jsem ale tak zmatený z ne dost výstižného překladu. Knihu překládala jazykově a dokonce i mateřsky vybavená žena, ale protože není profesionálka a nemá odpovídající překladatelské zkušeností (a občas i odvahu vybrat docela jiné české slovo pro přesnější vyjádření skutečného původního významu, a navíc se vyzná víc v němčině, jazyce se slovesem na konci, a tedy s jiným rytmem vět), čte se její překlad tak zásadní a převratné knihy poněkud obtížně. Doporučuji číst tento blog s knihou, o které píši, v ruce. Pokračování »
Pod kontrolou
1.6.2010Výpisky z května, měsíce čerstvé zeleně, květů, deště, předvolebního šílenství, a hojného výskytu článků, které mi mluví z duše, takže se tím či oním už nemusím zabývat (pokud najdete link, klikněte, články stojí za přečtení celé). Jeden dokonale optimistický citát jako překrm: Zdá se tedy, že národy zločinně oteplující naši planetu jsou trestány bohatstvím, jež vede k nízké porodnosti, a tím nakonec k jejich zaslouženému zániku: Gaia, matka Země, má zjevně škodlivé elementy lidstva pod kontrolou, napsal entomolog Vojtěch Novotný v článku Gaia se zlobí. Pokračování »
Vibračně, nepřímo
31.5.2010Uvolňovat, harmonizovat nebo dokonce léčit rukama, myšlenkami nebo tibetskými mísami či zvony (nebo dokonce pomocí šengu) se zdá být tak nesnesitelně a lákavě snadné… ale jen Evropanům a hlavně Čechům a Češkám. Šamani samotní, kdekoliv, v pralesech Jižní Ameriky nebo na sibiřských pláních a v horách Himáláje ale velmi dobře vědí, že pracovat naivně, uspěchaně a hlavně nepoučeně (bez předchozích zkušeností, které ovšem lze načerpat jen dlouhodobým a hlavně „praktickým“ studiem pod vedením zkušeného učitele) je nebezpečné. A své učně vedou k trpělivosti, respektu a pokoře. Říkejte to ale zmalované naivně uspěchané seminářové bohyni, která chce všechno (i „pomáhat“) hned teď. Pokračování »
Bez myšlenek
28.5.2010Ano, život můžeme zaplnit láskou (bhakti), jenže to není cíl, to je způsob cesty, napsal mi vlastně správně, ale typicky česky, tedy negativně a kriticky, jeden čtenář. Na vašich stránkách jsem četl, že myšlenky člověka toho konkrétního člověka dělají (resp. formují), takže co by to znamenalo pro člověka bez myšlenek? Zformuloval tak jinak běžný omyl a pohled, svědčící o hloubce (pro)pasti slov, ale také se zeptal. Rád z několika úhlů pohledu naznačím (jako volné pokračování článku Co po osvícení), že i zde je všechno jinak, a že právě na úhlu pohledu (tak jako na znaménku úmyslu) setsakra záleží. Pokračování »
Kontaminace (nejen konstelací)
26.5.2010Tak znovu, jinak: tak jako jsou palačinky, usmažené milující maminkou, ke zblajznutí, protože jsou nasáklé láskou, jakkoliv nezměřitelnou, právě tak jsou dětmi i dospělými odmítaná jídla ve školních a závodních jídelnách kontaminovaná negativním myšlením a nesoustředěností nespokojených a často i aktivně naštvaných kuchařek právě tak, jako je maso na jatkách celé hodiny trápených zvířat kontaminováno, kromě umělých hormonů, i všemi možnými stresory (které pak kontaminují i těla a následně mysli strávníků). Tak jako jsou některé učitelky tak plné lásky, že je děti celý život milují, a plní i jejich podvědomá přání, mysli takových, které učí z povinnosti, a odříkávají látku, ale myslí na to, jak jsou ti spratci nezvladatelní a už aby to měly za sebou a mohly do důchodu, jsou vší tou neřešitelnou nespokojeností, přes masky profesionálního úsměvu, kontaminované, a po troškách, ale přece, kontaminují i mysli jejich žáků. Pokračování »
Co po osvícení
24.5.2010Dobrý den, jsem rád, že je právě v ČR člověk jako vy s názory jaké máte právě vy. Váš blog se mi totiž velice líbí, až si říkám, že by jste mi mohl zodpovědět otázku, co nastává po osvícení či realizaci. Člověk po osvícení totiž nemá žádné cíle, všeho již dosáhl. Tudíž vlastně nemá proč žít. A když nemáte proč žít, je ten život velice nudný. Hmmm, tetelím se rozkoší, nádherně správná otázka, svědčící o správném směru, ale také o netrpělivosti a jisté ztracenosti v pasti slov… Pokračování »
Nádherný den
21.5.2010Ve studiu Rádia Ethno jsem zjistil, že nefunguje jediný doteď fungující přehrávač CD, takže jsem vše vypnul, poslal šéfovi, který od února nestihl přehrávač opravit, sms že jdu domů, a nádhernou hudbu Japonce Kitaró neodvysílal. Byla dost zima, takže s kapucí přes hlavu jsem si zašel koupit dlouho očekávaný třetí díl šesti set stránkového Millénia, vyzvedl na hlavní poště peníze (cestou tam jsem potkal známého herce, který byl kdysi na mém semináři: šel na zkoušku do divadla. Má pětiletého syna Šimona, a tak jsem mu pověděl o tom, jak se těším, až si již za rok, po dvou generacích holek vychutnám úplně jinou energii svých dvou, zatím ještě malých, vnuků), stihl koupit na Skalce pečivo, uzenou makrelu a taky autobus, a vrátil se na svou oázu, dvorek na konci Prahy 10. Naznačím, že ač se toho hodně i nepodařilo, i tak to byl a bude nádherný den: žiji spokojený a nádherný život, plný takových nádherných dnů. Pokračování »
Ucho na Vydře
20.5.2010Na Šumavě, dva kilometry od Čeňkovy pily proti proudu řeky Vydry, stojí Ucho. Je fungl nové, měděné a dřevěné a naslouchá zvukům řeky a prostě se narodilo z iniciativy lidí, kteří nebyli líní začít myslet jinak… napsala mi iniciátorka nejrůznějších zvukových a duchovních akcí (a vynálezkyně „ušáků“) z Klatov, Mirka Šmídová. Hurá. Čtěte dál, co napsala: Pokračování »
Řetězec a tobogán
19.5.2010Už jsme jako barvoslepí: protože je většina z nás špatně porozena a vychována, protože (po dětství ve formě diktátu a manipulace) už většinou nemáme vlastní zkušenost se stavem niterného štěstí z obyčejných věcí (nebo jsme na ni nadobro zapomněli), a jsme tak neustále plni stresorů, staženi… řešíme jeden problém za druhým tím, že o nich neustále mluvíme a píšeme, čímž ovšem jen posilujeme ty dráhy v mozku, které vedou k dalšímu stresu a problému. Pročež neumíme a nemůžeme být, niterně, z podstaty existence, šťastni: barvoslepý vám také nikdy neuvěří, že červená je červená, když ji nikdy neviděl. Nechápavým naznačím, snad naposledy, další příčiny stále neutěšenějšího stavu současného světa, znovu a z jiné perspektivy, a počátky řešení. I když vím, že ti, kteří mne čtou, to vše již dávno tuší, a ti, kteří by si to měli přečíst, raději zavírají oči: nedá mi to. Pokračování »
Vrchol trapnosti
17.5.2010Přijde mi to jako vrchol trapnosti. Vaše texty jsou tak naplněné nenávistí, zlobou, zákeřností a pomstou, že už se nedají číst, napsala mi jedna z propagátorek dnů tantry (kterou také znám delší dobu, a stejně tak dlouho pozoruji jak její vzlety a pády, tak usilovnou snahu dělat stále častěji opak toho, co by měla) v reakci na článek o tom, že některé „ženské“ festivaly dělají tomu, co propagují, medvědí službu, protože na nich vystupují a velkými slovy o ženství a lásce tam plýtvají ženy, které mají potíže samy se sebou, a přesto (nebo právě proto?) o tom přednáší. Odpověděl jsem jí takto: A co když mám (varovnou) pravdu, jen o pár let dříve? Co když mé texty jsou tak naplněné láskou, dobrotou a upřímností, že už je ty, které nevědí, co chtějí, ale nepřestanou, dokud to nedostanou, ani nemohou číst? Pokračování »
Kvalita za 49?
14.5.2010Cesty Boží, a lidské a vydavatelské jsou nevyzpytatelné. Po deseti letech marného snažení dostat nahrávku tibetských mís nebo knihy Meditace, respektive Nová doba porodní mezi zájemce tak, aby byly po ruce a hlavně laciné (jinými slovy, aby čtenáři a čtenářky nepodporovaly spíše zisky distributorů a prodejců než dobrou věc), se snad vše obrací k lepšímu. V prodejnách Levné knihy už je k dostání mé CD se záznamem podařeného koncertu v dokonalém akustickém prostředí kostela sv. Vavřince v Klatovech z roku 2008. Za 49,- No nekupte to. Upozornění: ti, kterým jde jen o mísy, nechť přeskočí na tři poslední odstavce. Pokračování »
Výpisky konec dubna 2010
12.5.2010Se zvířaty máme společné kopulační pohyby a touhu své tužby vybít, ať se děje co se děje. Je ovšem brzdí instinkt a říje. My musíme spoléhat na kulturu a stud… Trochu tušíme, že to s tou naší kulturou není nejlepší, a schopnost se stydět se pomalu považuje za nemoderní trapnost. Výsledkem je pocit, že žijeme ve společnosti přesexualizované, ale zároveň své sexualitě stále méně rozumíme a nevíme, co s ní. Jiří Peňás na téma sexuální výchova ve školách, LN Pokračování »
Nesprávně správné otázky
10.5.2010Každý den dělám poklony. Myslíte, že někdo dosáhl osvícení poklonami, nebo že to jde? Připadá mi, že je v tom až moc pohybu a ke konci taky bolesti, když už svaly nemůžou. Taky mám pořád v hlavě Vaši historku o korejském mistrovi, který nakonec dělal 1000 poklon denně. To jako naráz? To musí být nějaká energetická vychytávka, že ano? Máte nějakou radu? To nemůže být jenom o silných nohách takový výkon… zeptal se písemně jeden snaživý student. A tak (samozřejmě nejen jemu), na jeho správné (protože odvážně položené), ale zároveň nesprávné (protože příliš dlouhé a z mladického spěchu vycházející) otázky odpovídám: Pokračování »
Uječené
7.5.2010Jeden z ohlasů na článek Maškaráda ženství mne obzvláště potěšil. Protože přišel nečekaně, a z oblasti zvuků. Napsal mi jeden můj nevidomý „student“, který na mé přednášky chodil už na počátku 90. let, a který se velmi úspěšně etabloval ve výpočetní technice (pro nevidomé). Já jsem se totiž doposud o téhle stránce neblahé transformace českého ženství neodvážil napsat. Když mi čtenářky houfně nevěřily a stále nevěří citace odborníků na téma přirozené porody, jak by mi mohly uvěřit tvrzení o tom, jak se postupně tehdy příjemné dívčí a ženské hlasy (ujížděl jsem např. na některých slovenských a českých slovech, vyslovovaných slovenskými nebo českými televizním hlasatelkami) dnes mění v nepříjemně uječené. Pokračování »
Hrůza
5.5.2010Přiznám se, že zvláště v posledním roce otevírám různé propagační letáčky v přílohách e-mailů (s anoncemi různých esotericky-ženských seminářů a přednášek, v tomto případě na blížící se Dny tantry) s obavou, co na mne zase vybafne. A obava se pomalu mění na „hrůzu“, v čem zase a v jaké to bombastické formě zahlédnu mně známá jména žen, které jsem kdysi zažil osobně, a které budu vždy podezírat z „maškarády“ a dalších ženských úletů, nikdy ale ne z moudrosti a schopnosti ji (a proklamované ženství) předat: protože zatím stále není co. Ať si předstírají ženskost a moudrost jak chtějí, já vím, že to je jen povrchní nátěr. Těžko můžete důvěřovat zábradlí, o kterém víte, že je ze své podstaty prorezlé skrz naskrz, jen je právě někdo čerstvě natře. Pokračování »
Krása na hranici rozumu
3.5.2010Vida, tak už i denní tisk zjistil, že některé ženy to s tím fintěním přehánějí. Titulek jsem si půjčil z rozhovoru (v Lidových novinách, v rubrice Byznys) s psycholožkou a sexuoložkou Laurou Janáčkovou, která takové ženy léčí. Hned vedle byl navíc rozhovor i s ženou, která si právě dokázala pomocí speciálních kapek prodloužit řasy. Jsem rád, že (ne)smysl toho všeho zkrášlování (a maškaření) už upoutal pozornost i některých odbornic a žurnalistek, a snad to dojde i čtenářkám. Pokračování »
Počítač opravuje
30.4.2010Vymoženosti a vylepšení současných počítačových programů, zvláště ty, které mohu a dokážu ocenit (například téměř nekonečnou možnost oprav stylistických nedostatků, ach, kde jsou ty doby, kdy jsem musel silou proťuknout dvanáct archů průklepového papíru A4, psát od kraje ke kraji a neudělat (!) překlep, protože se to nedalo opravit, ale i možnost vyjmou celý odstavec a článek poskládat kdykoliv zcela jinak – kdysi jsem to dělal nůžkami), mne nepřestávají udivovat. Poslední dobou mne ale ještě víc udivuje jedna podivuhodná funkce textového editoru – automatická oprava pravopisu. Pokračování »
Maškaráda (ženství)
28.4.2010Samozřejmě že každého autora potěší, když se k němu, kromě odmítavých stanovisek, občas dostane i potvrzení toho, co třeba delší dobu, většinou proti proudu všeobecného povědomí, píše a tvrdí. Máloco mne ale tak intelektuálně nazvedlo, jak v tom pozitivním, tak v negativním (co se týká atmosféry společnosti, která je zvyklá posly špatných zpráv už ne upalovat, ale ostrakizovat nebo ignorovat) slova smyslu, jako zamyšlení psychoanalytika Jana Sterna „Proč jsou dnešní dívky tak nesnesitelné?“ Snad jeho razantní tvrzení a mé naznačování vyzvou (a donutí) k přemýšlení a alternativnímu pohledu i nějakou tu nenaježenou čtenářku (= dívku) jakéhokoliv věku. Pokračování »
Japonec na zádech
27.4.2010Představte si, že byste nějakému Japonci na konci delšího rozhovoru, který zjevně nepochopil (je z docela jiné kultury), řekli (a mysleli to samozřejmě ironicky, tak jak je to v našich končinách všeobecně chápáno) Vlez mi na záda!. K vašemu překvapení vám Japonec na ty záda ochotně vleze. On je slušný a poslušný a rád vás tak uctí (i když bude v duchu kroutit hlavou nad krajovým zvykem). Pochopil to doslova. Unikla mu ona místní ironie. Právě tak unikla řadě renomovaných autorů a většině internetových komentátorů drze čerstvá a mladá ironie videoklipu Přemluv bábu. Pokračování »
Ještě není tak zle
26.4.2010Všechno už bylo řečeno a napsáno, ale protože nikdo neposlouchal, je třeba o tom psát a mluvit zas a znovu. Za ty roky, co používám (i jako odpověď novinářům, kteří chtějí znát můj názor na budoucnost lidstva) větu „Ještě není tak zle, aby mohlo být líp“, ji pochopil jen málokdo. Pokud se mi ji podařilo vsunout i do nějakého tištěného rozhovoru se mnou, obvykle ji redakce opraví („Ještě není tak dobře, aby mohlo být líp.“). Přičemž kolem nás žije dost těch, kteří to už poznali na vlastní těla: postižení. Všichni účastníci paralympiád „díky“ nemoci, úrazu či jinému handicapu nakonec, a právě proto, zjistili, že život je radost a stojí za to si ten zázrak umět vychutnávat. Pokračování »
Jako malej kluk
23.4.2010Jedna z výhod dospělosti je schopnost nesoutěžit. Michal Viewegh
Setkal jsem se s mužem, který (už ve stáří) zažil spontánní „probuzení“, a to hned dvakrát (v deseti letech) za sebou. Tehdy ho dvakrát zavřeli do blázince, jednak protože se choval vskutku podivně, druhak protože i dnes se odhaduje, že v blázincích je bohužel hodně těch, kteří jen prožívají podobnou „psychospirituální“ krizi. Naivní, neinformovaní a esoterní, ale i obyčejní lidé mu ovšem jeho zážitky závidí: kdo by nechtěl projít úspěšně očistcem (jak říká on sám prvnímu ponoru do světa duše a Boha), nebo se po druhém zážitku (prý pobyt přímo v duši Boha) najednou zbavit všech nemocí. Pokusím se tímto zamyšlením naznačit, jaká je ego (nebezpečně) vynalézavá potvůrka, a jak důležitá je nejen hlava (mysl), ale i (cvičící a stále čistší) tělo. Pokračování »
