Vlastimil Marek

 Na seminářích jsem už od 80. let tvrdil, a pak o to víc od 90. let min. stol. všude možně psal, že současná generace mladých mužů, ovlivněných dokonale vyretušovanými fotografiemi modelek z Playboye a nových českých pornomagazínů (i když první čísla časopisu Leo, který začal vydávat můj někdejší kolega hlídač z NG, byla nedokonalá, stejně jako fotografie amatérských děvčat, brzy jsme ten kapitalismus dohnaly/i) to má v reálu postele těžké, protože tam mají dívky najednou špeky, faldy, pihy… a chlapci pak v nejlepším případě předčasnou ejakulaci. Naznačím, jak si nejen tím, že podnikatelům v pornoprůmyslu (a půjčování peněz a betonové lobby atd.) lehkomyslně umožňujeme vydělávat, dlouhodobě škodíme. Pokračování »

Tyhle výpisky z četby (a poslechu) posledního týdne mi symbolicky dávají celou sérii pašáků (i za porodnický mírný pokrok v mezích statu quo na závěr): potvrzují to, co roky píši a přednáším např. o tom, že rodinu tvoří (a ovlivňují) nejméně tři generace, jak nesnesitelně a nebezpečně povrchní jsme, co se týká prostředí, ve kterém žijeme (a to jak toho fyzického, znečištěného, tak morálního, tedy i rodinného a školského), viz citáty na téma faux pas předsedy vlády v demisi, anebo světa našich vrcholových politiků, anebo české nepoučitelnosti. V rozhlasovém rozhovoru s dr. Höschlem jsem zase vyslechl (jako další českou variaci okřídleného úsloví,  že doma, tedy u nás, není nikdo prorokem) dlouhou litanii na téma velmi úspěšného a i v Japonsku využívaného vynálezu českého lékaře (program ITAREPS), který tam šetří a i u nás by ušetřil velké peníze a utrpení pacientů… ale naši úředníci VZP jej odmítají podpořit. Pokračování »

 Učí se tam starými způsoby o starých věcech, napsal mi čtenář po přečtení citátu z nedávných „drobků“, a povídky z konce 90. let, o které jsem se mu v souvislosti s neodhalovanými talenty dětí zmínil. A tak jsem povídku po troše námahy vyhrabal z paměti počítače, přidávám na závěr jako katalyzátor myšlení, a dávám k pobavení pravidelným čtenářům a čtenářkám Pokračování »

 Internetoví idealisté tvrdí, že Facebook a Twitter jsou šiřiteli demokracie a lidských práv ve světě. K pravdě má blíž opačný názor, nejhorší diktátoři využívají nová digitální média k potlačování pokusů o demokracii… Sociální sítě totiž nejsou nic jiného než rychlý, levný všestranný a vcelku jednoduchý způsob vyhmátnutí a ztotožnění jinak smýšlejících lidí. Není účinnější metody sledování obyvatelstva než prostřednictvím sociálních sítí, zejména proto, že potenciální objekty a oběti spolupracují ochotně, i když nevědomky, se svými dohlížiteli a pronásledovateli. Jefim Fištejn, Reflex 44/13 Pokračování »

Je to na policích knihovny úctyhodná řada: devadesát devět brožovaných „knih“ společensko-kulturní revue Prostor už zaujímá nějaký ten fyzický prostor, určitě také docela dost i váží, a obsahuje až nesčetný počet témat (rozhovor a komentářů), co se týká společnosti, kultury a umění, ale také snů a hvězd a psychologických komentářů, ale také kreslených vtipů a koláží jako ilustrací. Hned po sametu začal původně samizdatový časopis vycházet pravidelně (od čísla 10), v roce 1994 sice na rok a půl z finančních důvodů vycházet přestal, ale od roku 1996 již opět svým pravidelným čtenářům, kteří raději sáhnou po náročnějším než obrázkovém čtení, přináší inspiraci i potěšení jak ze čtení tak možnosti být in-formován. Pokračování »

Nemám z toho radost, a stále větší počet už téměř pravidelně se v denním tisku objevujících korálků zadostiučinění (že jsem měl celé ty roky pravdu) pocit lítosti nad všeobecným žensko-mužským neporozuměním, a počtem rozpadlých vztahů za posledních dvacet let, co je sleduji (ať už v přímém přenosu vlastních manželství, tak v korespondenci s podobně postiženými muži, a o deset let později i třikrát rozvedenými ženami, které nakonec zjistily, že hledající souznění s rozvedenými kamarádkami udělaly i ony řadu chyb, teď o nich vědí, ale už je pozdě) nevytře (mléko začalo být rozléváno již v 80. letech min. stol.) Uff,, omlouvám se za dlouhatánské souvětí. Úpadek naší společnosti je zřejmý všude, ale ten nehlubinněji působící je, že mi sice už mi sem tam nějaká emancipovaná začíná věřit, ale krize v oblasti státu, vztahů, rodiny a školství a porodnictví, jsou tu, a dlouhodobě. Pokračování »

Hned několik výstav mne v poslední době přimělo zamyslet se nad ubohou úrovní většiny vystavených prací současných, mnohdy i mladých, umělců. Obrazy, sochy, grafiky, jedno co: většinou kýče nebo spíše “studentské práce”. V Rudolfinu, Mánesu, ve Staroměstské radnici (dobový dukument z roku 1999 jako dodatek k dvěma předchozím blogům). Pokračování »

Ve společenských vědách pro sebe mají lidé pochopení. Zohledňují se jiné věci než výkon. To přitahuje určitý typ lidí, kteří se krátce řečeno bojí života… Jsme pořád málo imunní proti nákaze ideologizace. Její dědictví je pořád strašlivě silné. I ve školství jsou mnohé věci prosazovány z principu. Nepřemýšlí se… Když studenti končí školu, je jim 23, ale i 25 let, to už ale začínáte ztrácet pružnost, adaptabilitu, schopnost se měnit. Mimochodem, Joseph Conrad řekl, že ve třiceti tuhne charakter jako sádra. Plasticitu ale začínáte ztrácet už kolem pětadvaceti… Našimi vysokými školami prochází zahálčivá masa. Vytváříme zahálčivé studenty pro zahálčivou společnost… Sociolog Ivo Možný, LN 19. 10. 2013 Pokračování »