O tom, že v médiích přibývá násilí, důmyslných a detailních popisů vražd, a v realitě i skutečných vloupání a krádeží, není sporu. Jako s drogou (nebo čokoládou): čím víc si jí dáte, tím závislejší se stáváte, a tím víc jí vaše tělo (které si zvykne) pak vyžaduje stále víc a častěji. Když v 70. letech přestaly vycházet (až na výjimky, o kterých svědčily dlouhé fronty ve čtvrtky ráno před knihkupectvími) překlady dobrých knih, začali jsme číst dobré detektivky. Mezi zžíravé kritiky kapitalistické společnosti (právě proto mohly vycházet) patřil i Ed McBain, autor série kriminálních případů z fiktivního 87. revíru fiktivního velkoměsta. Příběhy Steve Carelly a jeho hluché ženy, jakož i celé detektivní party, která řešila kriminální případy násilím (a drogami) stále víc prošpikované společnosti, měly spád, říz, byly velmi dobře napsané (a přeložené), a násilí v nich obsažené do nich patřilo… aby varovalo. Pokračování »
Zdrogovaní násilím
30.5.2012(Téměř) vše se dá napravit
28.5.2012Všichni jsme oběti obětí, poznamenala jedna americká psycholožka a maminka. Průběh těhotenství, a především porodu a prvních let života má na náš fyzický a především psychický (a intelektuální a dovednostní a emoční) život podstatně větší vliv, než si připouštíme. V tom negativním (většinou si stěžujeme na osud, nebo rodiče, že máme malý hrudník, velký nos nebo ploché nohy, a nenapadne nás, že i tohle se dá spravit), nebo pozitivním slova smyslu (každý jsme sám o sobě dokonalý zázrak stvoření, jen si to umět připustit a případně i natrénovat pozitivní přístup k životu, který, místo aby byl problém, protože si to neustále opakujeme a vlastně podvědomě přikazujeme, může být radostí, se všemi z toho vyplývajícími důsledky). Co když se, jak neustále programují rodičky (negativně a na zisk orientovaní lékaři) porodníci, něco zvrtne (nedochází jim, že je to sebenaplňující se proroctví)? Příroda a děti jsou ale zázračně rychlé regenerace schopná stvoření: téměř vše se dá nahradit, obejít, napravit. Pokračování »
Co jim neřekli o kouření
27.5.2012Každá generace měla a má svůj kříž a musí se s ním vyrovnat (zatímco to má se musela vyrovnat s ideologickým a mocenskými tlaky na svobodu, ta současná musí odolat komercializaci a konzumu). Při sledování muzikálu Across the universe jsem si vzpomněl, jak už koncem 60. let min. stol. bylo více než zjevné, že establišment toho v každé době spoustu neříká: tak jako politici (a vojáci a jiní odborníci) lhali klukům v USA v 60. letech o válce ve Vietnamu, tak jako porodníci lhali a lžou rodícím ženám třeba o negativních aspektech císařského řezu, tak jak naivním Čechům v 90. letech lhali veksláci a makroekonomové o kupónové privatizaci a obsahu svých igelitek, právě tak výrobci a politici lžou (a zamlčují nepříznivé zdravotní ale i ekonomické údaje) pijákům alkoholu (i když opona se v době etanolové krize poněkud poodhrnula) a hlavně kuřákům. Pokračování »
Konečně (správně) o haře
22.5.2012Cesta do dalšího, tentokrát skutečného (protože tichého a fungujícího) azylu byla náročná (začala se mi motat hlava, a tak mi pomohl, ale také mne uspal, kinedryl, a ač jsem měl snahu se pak odpoledne, když jsme osaměli na pečlivě udržovaném pozemku v pečlivě udržovaném domku, zmátořit a vychutnat si atmosféru bez pávů a kuřáků, tělo stále odmítalo zapnout). A tak jsem šel spát hned po osmé. Nové ráno na novém místě pobytu kousek od Milevska bylo skutečně hezčí a moudřejší (minulých dvou měsíců a) večera: sluníčko, čerstvý vzduch, kosi, vrabci, stromy, posekaný trávník, a také neuvěřitelně pečlivě naskládané dřevo na nařezání a naštípání. Joj! A sotva jsem zapnul počítač, vykoukl na mně jednoznačně nejkrásnější a největší potěšení a zadostiučinění přinášející e-mail o haře (po třiceti letech co o ní učím a vyprávím, a po několika letech od vydání zmíněné knihy). Pokračování »
Extrémy
18.5.2012Už Buddha dobře věděl, a taky se to snažil propagovat, že extrémy škodí. Že pro duchovní vývoj je nejlepší „střední cesta“, tedy ani příliš mnoho a velkého štěstí (většina výherců velkých sum peněz se docela brzo buď zblázní, nebo o vše přijdou, a jsou ještě nešťastnější, než byli před výhrou), ani příliš smůly (která má tendenci se lepit na paty) a neštěstí (Murphyho zákony platí včera, dnes i zítra). Proto se mniši již více jak dva a půl tisíce let snaží emoce ne potlačit, ale oslyšet (naučit mysl nebrat je vážně). A postupně naučit i mozek, aby si zvykl na stav bez velkého vzrušení (klášterní život je dokonale zorganizován a nejlépe zcela mimo běžný rušný a neustále se měnící, ale přitom v kruhu se pohybující život… aby se mnich mohl cele věnovat postupné transformaci emočního varovného systému útok, útěk). Pokračování »
Bezmoc
15.5.2012Po víceméně probdělé noci (pávi neustále křičeli, takže jsem spal vždy tak po půlhodince, a od čtyřech hodin ráno už vůbec ne), jsem se odhodlal před devátou dospat – ale uřvaný samec na stromě mi to nedovolil (někdy tam řve od šesti). Tak jsem se pokusil se ho, pomocí praku, a marně, vyplašit. Viděl mne správce, a ze svého okna v budově vily mne slušně, ale důrazně požádal, ať nestřílím po pávech a nechám je na pokoji. Pokusil jsem se mu v jedné větě vysvětlit, že (tak jako dalajlama) nestřílím vrabce (po pávovi), ale chci vyplašit dravce (původce hlukového smogu, tedy neurotického páva), ale bylo to marné. A já to (lidsky) vzdal. Téměř paralyzován bezmocí. Pokračování »
Kim
11.5.2012Ne, nebudu psát o dynastii severokorejských komunistických diktátorů (i když dědečka toho dnešního, Kim Ir Sena, jsem jako pionýr znal i z oslavných povídek v čítance a velikých portrétů v čele prvomájových průvodů docela dobře). Řeč bude o černém krátkosrstém příslušníkovi rasy voříšků, i když velikosti labradorů a váhy tak40 kg, kterému ještě nejsou dva roky, ale prostor na Sklenářce a okolních lesů a vesnic (kam párkrát utekl zváben nějakým tím zvířecím pachem) ovládá dokonale. Pokračování »
Matemašte na druhou
9.5.2012Jak si tak užívám života, taky protože každý den žiju jako by byl poslední, zažívám i spoustu synchronicit. Události, deja vu, informace v mailech, korálky zadostiučinění, možnost vysvětlit některé citace v některých filmech nebo knížkách těm o dvě generace mladším, a matemašte (na to jsem čekal) na dalších úrovních…. Joj. Hurá. I v otázkách komunikace s kuřáky, pávy a psem mohu být, a taky jsem, laskavý, ale důsledný. Pokračování »
Paví atrakce
7.5.2012Ano, psát budu o místních pávech. Jeden z nich je neurotik, a každých 20 minut budí celou noc nejen mne, ale i vůkolní krajinu. Celé hejno totiž hřaduje (a snad se i vyspí) na vysokánské nádherné bříze přímo naproti mým oknům. Teď ve vedrech přímo tropických tak nemohu vyvětrat, a jediný způsob, jak aspoň na etapy spát, je dát si do slyšícího ucha vycpávku (která ovšem snadno vypadává) a ještě si na něj (to ucho) lehnout. Pávi, konkrétně dva soupeřící kohouti, totiž zneu- a využívají neevoluční výhodu: zatímco v původní krajině tropického lesa a krajiny Ceylonu museli mít silné hlasy (odhaduji to na více jak 110 decibelů), aby označili a uhájili svůj harém a revír, tady, protože je tu otevřený prostor, a jejich hlasy jsou odráženy od holých stěn budov, jsou hlasitější než sbíječka. Pokračování »
Bohovat
4.5.2012V Bílých Karpatech snad stále žijí „mocné“ ženy, které umí „bohovat“. O těchto „čarodějnicích“, jinak vesnických felčarkách, které „vládnou magickými i jasnozřivými schopnostmi a nevídanými léčitelskými praktikami“ napsala svou další knihu Kateřina Tučková (Žítkovské bohyně, Host 2012). Brněnský sociolog Ivo Možný se v Respektu rozepsal na téma „V mládí nám říkali, že lhát ďáblu není hřích, ale byla to léčka“. Pokračování »
Víkendoví šamani?
2.5.2012Měl to být přátelský rozhovor o nastávající spolupráci. A večeře. Jednoduchá, protože vegetariánský oběd se povedl přímo sváteční (při úžasné jednoduchosti, levných nákladech a s pro kuchaře premiérově ukuchtěným kopřivovým špenátem: olizoval se i Petr, který si jinak pochutnává na mase, a taky „naše“ babička byla chuťově mile překvapena), píše Vašek Adámek. Pokračování »
Jak Vaškovi nakouřili peřiny
30.4.2012Bylo nebylo, protože měla přijet přítelkyně, a na celé čtyři dny (my důchodci jsme nezaznamenali, že pro běžné pracující občany nastává „prodloužený“ víkend, tedy že si lidé berou na pondělí dovolenou, a protože v úterý je státní svátek, 1. máj, mohou na chatách a výletech strávit delší dobu), a protože bylo už konečně nejen slunečno, ale i teplo, a dokonce vál i větrací větřík, Vašek vynesl prádlo ze skříňky a na zábradlí verandy vyvěsil všechny peřiny a deky – aby Martina ucítila, pokud by si nepovšimla, jak všechno hezky voní po sluníčku. Pokračování »
Šťastné děti na Sklenářce
24.4.2012Budova Sklenářky a stromy a pozemky kolem jistě stále ještě pamatují šťastný hlahol dětských hlasů a učitelek a vychovatelek: nejméně od 60. let až do sametu zde školská správa Prahy 10 (jmenovitě místní ředitelka paní Martincová) vedla tzv. „školy v přírodě“. Děti ze čtvrtých tříd základních škol téhle čtvrti sem jezdily přes celý rok (v zimě jich tu bylo kolem šedesáti, přes prázdniny se na táborech po třítýdenních turnusech střídalo kolem 160 městských dětí) si užívat trávy a vody (nebo v zimě sněhu a ledu) a především čistého vzduchu. Pokračování »
Knoflík
20.4.2012Když se ví, jak a co, stačí k prohlubování úrovně (zatím ještě ne tak) bdělého vědomí jinak běžné, i když z hlediska aktérů docela krizové životní situace. I utržený knoflík může posloužit jako modelový příklad jak běžné povrchnosti vnímání, tak závislosti na minulých, a tedy vždy zastaralých a nefunkčních programech chování a reakcí (a jako v tomto případě, i jejich řešení), a pozdější popis z klávesnice obou zainteresovaných zase naznačí, jak tvrdohlavě a zbrkle jiné světy mají a vnímají muž a žena Pokračování »
Sebenaplňující matemašte
17.4.2012Když jsem koncem 80. let překládal z amerických new age časopisů různé články o fenoménech, o kterých se dnes už ví, například o tom, že existuje něco, čemu se říká sebenaplňující proroctví (člověku se splní, co si přeje, nebo na co usilovně, i když v mnoha případech, jaksi nevědomě, myslí), netušil jsem, jak detailně k tomu v budoucnosti začne docházet. Splnilo se jak to, co jsem popisoval svému estébáckému vyšetřovateli a nad čím kroutil hlavou a lomil rukama jaké to jsou nesmysly (vegetariánské a zdravé potraviny, například tofu, v každé větší samoobsluze), tak tehdy sci-fi představa, že to, o čem jsem nadšenecky a při každé příležitosti přednášel (třeba v rámci diskusních večerů po koncertech u Holušů poblíž Ostravy Poruby), se někdy uskuteční. Pokračování »
Vytrvalá umanutost Hany Rysové
14.4.2012Před lety se mne jedna novinářka zeptala, kdo mne „duchovně“ inspiroval, komu vděčím za své pochopení a současnou vyrovnanost. Odpověděl jsem, že všichni, kteří vytrvale a umanutě šli za hlasem svého srdce. A že právě umanutost, s jakou šli za svým cílem oni, posloužila i mně. Uvědomil jsem si to opět naplno na vernisáži výstavy fotografií Hany Rysové v prostorách Městské knihovny v Kostelci nad Orlicí. Znám a vídal jsem ji na nejrůznějších akcích již od 80. let min stol., a současná výstava momentek „věčných“ a vždy nějak minulou i současnou duchovností (pro mnohé neviditelně) ozvláštněných míst (Jeruzalém, Ladak) dotvrdila a jaksi nenápadně zhodnotila její celoživotní, a tedy notně vytrvalou umanutost, s jakou se vyskytovala a vyskytuje právě tam, kde nejde jen o hmotu (matérii). Pokračování »
Prohloubené vědomí
9.4.2012„Psychedelické“ dvojčíslo revue PROSTOR 93/94 (vyjde koncem dubna) s názvem „Prohloubené vědomí, současná krize a rok 2012″ slibuje už jen „aktuálně“ zvoleným tématem dobré, ale „jen“ počtení… a tak coby celoživotní praktický alternativec (nejen v oblasti ekologie, ale především v oblasti jiné hudby a s ní související duchovnosti) a zenový buddhista (čtením o koláči se nenajíš) jsem téměř povinován naznačit i jiné než obvykle vnímané (a tedy levohemisférové intelektuály provokující a jimi stále odmítané) souvislosti: kdyby totiž naše těla neměla vlastní možnosti rozšíření vědomí, nefungovaly by ani jeho vnější stimulanty. Z čehož (po všech kulturně naivních chybách geneticky a epigeneticky rozdílně nastavených etnik) vyplývá, že „všechny cesty vedou do Říma“, jen jsou některé příliš horské, jiné pouštní, bylinkové nebo zvukově rituální… a člověk si je nesmí (není to bezpečné) poplést. Pokračování »
Evropocentrická otázka
5.4.2012Buddhismus je na světě už 2500let, a jsem přesvědčen, že je to systém, který by změnil lidstvo k dokonalosti, kdyby jej praktikovalo. Logicky bych si řekl, že se za tu dlouhou dobu musel šířit a mělo by žít a učit čím dál tím víc dokonalých a osvícených lidí (schopných osvíceného jednání). Jak je tedy možné, že se to nestalo?Přestože na tomto světě jsou dokonalé techniky a způsoby jak se pozitivně změnit, tak žijeme ve společnosti korupce, lží, krádeží… Copak ty stovky lidí, co dosáhli osvícení, se nějak „nezapsaly do vzduchu“ a neovlivnili tak postupně lidstvo správným směrem? Pokračování »
Necítím solidaritu
1.4.2012s tímto státem a stavem světa… psal jsem o tom (přiznávám, že spíše mezi řádky) již mnohokrát, a jako ostatně vždy jsem čekal na nějaký článek, který mé postoje, jež jsou pro většinu nestravitelné, přeformuluje a (na mé názory nezvyklým čtenářům) posvětí vahou nějaké autority. Dlouhý rozhovor Karla Hvížďaly s Václavem Bělohradským je přesně ten případ, a tak budu citovat a komentovat, a na závěr opět naznačím, co jsem už naznačoval: nechci už dál překážet (třeba spotřebou léků) dalším generacím, a už jen svou existencí sloužit společnosti, se kterou prakticky ve všem nesouhlasím. Přitom cesty k řešení jsem už mnohokrát popsal. A protože mne skoro nikdo, snad zatím, neposlouchal… ještě jednou dodávám: Pokračování »
Fukushima Sunflowers
31.3.2012Actually, perhaps I could rename this article to „The Zen Intentions“. The begginners on the Path enjoy the zen stories and laugh at them but they haven’t got true understanding of them. One of these koans talks about a couple of monks arguing over a cat, with Nansen eventually slicing the cat in half because none of them could say the right zen word. None of the zen novices truly understood the zen intention of the master. By committing this unimaginable act and breaking the one fundamental buddhist rule „not to kill“, he has enabled and eased the right solution focused atmosphere that will have helped all future generations of zen students and adepts of enlightenment. Pokračování »
Zadání
28.3.2012Základním zadáním každého na Cestě, a v konečném důsledku celé civilizace (ale i života na planetě), je kromě předání genů a umění být šťastný i neustálý generační a individuální vývoj k lepší kvalitě (informací v tom kterém organismu obsažené). Informace v kladivu je nesrovnatelná s informací ve walkmanu. Tato pomyslná a všeobecně pojímaná informace v člověku směřuje k lepší a lepší koherenci, která se může projevovat nejen v běžně nepovšimnutém a neuctívaném zázraku fungování lidského těla a mozku, ale třeba aby člověk za dva tisíce let už nepotřeboval iPody a iPady: bude si to užitečné (ale také neužitečné a zbytné) posílat (a vnímat) telepaticky. Pokračování »
Betonový buddha
26.3.2012BB už není jen zkratka slavné francouzské filmové hvězdy, nebo sušenek. Před lety mi po jednom semináři místní zahradní podnikatel věnoval (prý jestli se neurazím!) sochu břichatého (tedy šťastného) buddhy ze zahradního betonu. Vyráběl je místo trpaslíků. Co jsem si tedy musel vystavit na to nejpřehlednější místo verandy domku, ve kterém teď na Sklenářce bydlím? BB, neboli betonového buddhu! A protože mi ten samý den byl (náhodou) podán čaj na umělohmotném prostírání, na jehož druhé straně byly typičtí zahradní trpaslíci, hned jsem věděl, že napíšu ne něco o sádrových, nebo dnes spíše umělohmotných nevkusných trpaslících (kdysi ochráncích domácího krbu, dnes téměř symbol tohoto státu, protože se s nimi setká každý, kdo k nám vjíždí), ale o betonovém buddhovi (pozitivní víry v sebe sama a dobro v člověku). Pokračování »
Zpívaný sen
21.3.2012o alikvotním a jiném (ne)zadostiučinění… tak by se ta ranní zkušenost (z 18. 3. 2012) mohla jmenovat. Probudil jsem se stále rozeznělý, venku překvapivé teplo (v půl sedmé ráno téměř deset stupňů), již dlouho nezažitý klid na ulici a ve městě (v noci je hodně slyšet nedaleká železnice), v duši mír a… přece jen emoce, kterou jsem v sobě potřeboval uklidit, vyřešit, zrovnovážit (ve smyslu mého letitého rčení, že sen je „uklizeč emocí“). Sny si již dlouho nezapisuji, jen sem tam radím začátečnickým zájemcům o u nás stále nedoceněném umění snít (sny si pamatovat, a pracovat s nimi tak, aby se v nich dalo, kromě emočního úklidu, i duchovně cvičit), a tak mne příjemná emoce a hlavně zvukové kvality snu překvapily (a proto se, v den stěhování do bezdomoví, dělím)… Pokračování »
Jak si tak užívám dokonalost
19.3.2012pingpongem, a vychutnávám(e) bezvětří a šikmého světla pozdního odpoledne v postupujícím jaru a teplu, není co dodat. Ne že by každý míček byl dokonalý, ale, řečeno s Nicholsonovým hrdinou, aspoň se pokouším(e). Učím kolegu, aby každý, i ten vůbec první (nebo druhý) míček, i po ránu, když je rozespalý, nebo když na nás leze jarní únava, byl pokusem o dokonalost. Protože jak jinak odhalíš prázdnotu lidských „pravidel“ o tom, že to či ono prostě nejde? Pokračování »
O (duchovním) sexu a milování
15.3.2012Jak tak vidím a slyším, že dnešní mladí mužové na tom nejsou, co se týká vztahu k ženám, a hlavně k milování (sexu), přes záplavu nahoty v trafikách i na internetu, nebo právě proto, o moc lépe než jsem býval já v 60. letech min. stol., a protože se nashromáždilo několik přímých dotazů, šlápnu do (přes letopočet stále ještě ošemetně) vosího hnízda a pokusím se (v naději, že budu alespoň někým hned, a dalšími později, pochopen) naznačit, co v mém případě fungovalo a k čemu lze směřovat. Pokračování »
