Video:
https://www.youtube.com/watch?v=ZbpcBYm8DHU
Články:
https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/pribehy/takovej-zivot-nemel-nikdo-vypravel-vlastimil-marek
https://info.dingir.cz/2022/03/vystava-o-vlastimilu-markovi/
Fotky z vernisáže:
https://www.facebook.com/photo/?fbid=4879755455406486&set=pcb.4879757505406281
https://www.facebook.com/jiri.janda.180/posts/4879757505406281
Pražská knihovna exilové a samizdatové literatury Libri prohibiti uspořádá výstavu samizdatových časopisů a fotografií, která připomene život a tvorbu loni zesnulého publicisty, hudebníka alternativních kapel, zenového buddhistu a propagátora hnutí New Age Vlastimila Marka. Výstava v Libri prohibiti na Senovážném náměstí 2 nazvaná To byl M&rek se uskuteční od 18. března, tedy prakticky „do roka a do dne“ od okamžiku Markova úmrtí.
K chystané výstavě Vlastimila Marka vydá kulturní magazín UNI ve svém březnovém čísle článek, který připomene jeho tvorbu a život. UNI můžete zakoupit v těchto prodejnách: https://www.magazinuni.cz/prodej/
Nechci se dál nechat špinit: snažil jsem se vždycky nezadat si… Má řešení kaskády českých problémů jsou v termínech tří čtyř přirozeně porozených generací, dnes tedy neakceptovatelná (ani propagátorky přirozených porodů nechápou relevantnost mých tvrzení). Není to nic nového: nejen Češi, a nejen jejich politici (zdravím Gretu) jsou nepoučitelní a navíc sebestředně nezodpovědní. Příroda a navíc pomalu celá planeta umírá. Doba, která přijde, už vůbec není pro mne…Asi ne náhodou slepnu – mé oči už nechtějí nic vidět (postupující šedý zákal, k jehož operaci se neodhodlá (to kvůli diabetu) ani státní, ani soukromá oční klinika…
aneb lidství jako past (na Cestě k osvícení)
ale také nedorozumění vnímání (lekce pro velmi pokročilé)…
Je přirozené, že se každý snažíme o stále lepší fungování. Trénujeme sami sebe v mnoha disciplínách nejméně dvě desítky let, ale často celý život. Již ve škole jsem začal trénovat i věci, kterým jsem mnohem později začal říkat duchovní: například jsem postupně dosáhl mistrovství v umění zapnout si rozhlas zrovna, když tam, aniž jsem to tušil, začal nějaký zajímavý rozhovor nebo někdo velmi zajímavě mluvil. Podobně jsem nacvičil umění otevřít noviny na té správné straně, na které byl v dobách socialismu jediný článek, který stálo za to číst. V rámci školy a později při vlastních přednáškách jsem se naučil vyladit se do jakéhosi transu, takže jsem se nepřipravoval, ale byl připraven. Podobně se tak dělo v případě koncertu, soutěže v japonštině nebo improvizovaných koncertů Amalgamu (vždy jsem ale věděl, kdy skončit).
Návodů a receptů na přežití karanténní doby nicoty je slyšet hodně, ale všechny, včetně těch od politiků, jdou jen po povrchu. Rád jsem kdysi citoval Goetha: „Když zapnete první knoflíček u košile nakřivo pak, ať děláte, co děláte, je to celé nakřivo.“ Jako národ jsme dnes opět, ne náhodou, připosražení a rohlíkem nutných karantén zpacifikovatelní do nečinnosti (aby velkošmejdi mohli pracovat). Pokračování »
Těch více než 30 let, po které jsem psal relativně časté blogy na téma žen a jejich starostí a radostí, jsem s hrůzou sledoval celkový postupný úpadek toho, čemu říkám české ženství. Jedna z rubrik se vysloveně jmenovala „Ženy“, další „Porody“. Čtenářky četly, ale namítaly, nesouhlasily. Dnes už z mnoha důvodů nepíši a zpětné vazby dostávám ještě méně často. Jen sem tam některá, která mi před těmi 15, 20 lety rozhořčeně psala, že nemám pravdu, když komentuji neblahé důsledky módy českých studentek a dam kouřit anebo se velmi snadno rozvádět, se ozve s náznakem pochopení: „Tehdy jsem Vás nesnášela a nevěřila jsem ničemu z toho, co jste popisoval, dnes po dvou rozvodech a nutnosti sebereflexe, jsem pochopila, že jste měl ve všem pravdu: my ženy upadáme.“ Nedávno jsem četl citát, jednoho gynekologa a plastického chirurga o tom, že zná ženy lépe, než ony znají sami sebe. Jsem na tom podobně, také protože jsem se snažil vypátrat, proč jsem se v první případě po 17, v druhém po 11 letech rozvedl, mohu tvrdit totéž. Na internetu jsem vyhledával a české ženy informoval např. o pokrocích ve znalostech ženské sexuality na Západě, a znovu mi žádná nevěřila.
Třicet let marně naznačuji, co a jak děláme špatně. Třicet let házím hrách na stěny nezájmu těch, kteří na nezájmu vydělávají. Teď konečně je tu někdo, kdo to řekl líp a úderněji: Greta to řekla do tváří elitě kapitalistů (jeden z největších pokrytců tam taky v sále plném milionářů seděl: velkopěstitel řepky olejné). Nebojí se vyjádřit se. Obdivuji ji a jsem jí nadšen. Není co dodat a třeba ještě není pozdě.
Pokračování »
V řadě osobních (vztahových, genderových i společenských) věcí jsme stále čecháčkovsky, po půlstoletí totality a čtvrtstoletí kapitalismu po sametu, nedorostli. Narážím na to, když čekám, anebo v tom lepším případě, když se po mnoha letech dočkám, záblesku pochopení, nebo dokonce relevantního dotazu na to či ono z toho či onoho blogu, a s hrůzou si uvědomím, že před těmi dvaceti nebo třiceti lety, když jsem o tom psal poprvé, to i snaživí čtenáři přelétli a nedopochopili souvislosti a tedy mimo mísu. Jako když české nadšenkyně počátkem 70. let min. století přestaly revolučně nosit podprsenky, anebo v roce 2003, když na Kampě vystavovala Joko Ono a rozdávala na tiskové konferenci novinářům kartičku s výzvou Imagine Peace, kterou pak ti bodří a všeho znalí muži a ženy při odchodu z vernisáže automaticky odhazovali/y do košů. I oni a my všichni jsme byli a stále jsme mediálně zmanipulováni, a nikdy jsme se např. nedověděli, jak se John seznámil s Joko… Pokračování »
Byla to obohacující zkušenost, napsal mi otec několikaměsíční dcerky o víkendovém seššinu (japonský název intenzivního takřka celodenního a někdy celotýdenního zásedu, rozuměj: zazenu). Na samotě nás bylo 15, 10 chlapů a 5 ženských. Kromě nás dvou se tam všichni znali – je to skupina kolem mistra, který vede klášter ve Francii a mělo se jednat o Soto Zen. Takže jsem se těšil, že konečně vyzkouším všechno, co k tomu patří, včetně zenové hole kyosaku atd. Postupně se ukázalo, že to bude jinak, než jsem si představoval. Vedla to tam holka – mniška, zasvěcených lidí bylo asi pět a zbytek praktikující lidi. Role a práce se rozdělily a stále se něco dělalo. Pokračování »
Děti a mladí lidé se právem obávají, že dnešní – staří – idiotští politikové jim zničí svět, v němž budou muset žít – a možná nepřežijí. V Británii totiž v pátek demonstrovalo v řadě britských měst 15 000 děti ve prospěch zásadních akcí proti globálnímu oteplování. Premiérka Mayová se vyjádřila, že je to „plýtváním vyučovacího času“. – Politikové ale v nečinnosti proti globálnímu oteplování proplýtvali třicet let, a to je vážnější, zní námitka školáků: „Jsem velmi zklamaná, že 15 000 školáků muselo dnes jít za školu a demonstrovat. Máme pocit, že jsme byli hluboce zrazeni minulými generacemi i minulými vládami.“ Pokračování »
Poselství zkušených moudrých je a bylo vždy prosté: je jak je… skutečné lidství se projeví bez ohledu na čas (třeba cholery nebo strádání či zklamání z lídrů a ideologií. Poslední z deseti kóanů mého mistra (Myš žere kočičí žrádlo, ale kočičí miska je rozbita) je pro většinu zenových adeptů nesmyslně nerozlušitelný, přestože je v podstatě nejlehčí: stále jde o podstatu zenu a cesty ke zdraví a štěstí, tedy o zvládnutí umění žít bez vnucených dogmat a jednat teď a tady, v přítomnosti. Můj kolega spoluvězeň v roce 1986 pilně v cele dělal dřepy a na dotaz proč se namáhá, odpovídal: Je lepší, abych pracoval na sobě, než aby na mně pracoval kriminál… Pokračování »
Vyznat se v současných médiích, přesněji rozeznat postpravdu (či dokonce fake zprávu) od pravdy, je pro netrénovaného uživatele denního tisku, případně týdeníků, čím dál těžší. Uměl jsem číst mezi řádky (a učil to své přátele) již v době Rudého Práva (tedy před více jak třiceti lety, souběžně se studiem a praxí zenu), kdy jsem z osmi stran velkého formátu za několik vteřin dokázal v záplavě cenzurovaných a ideologicky napsaných článků vyzobnout jádro informace, a poslední dekády jsem tohle umění udržoval a dále trénoval. Pokračování »
Probral jsem se a ještě v mrákotách jsem opatrně osahal polštář, abych nezalehl nějaké to dítě. A pak jsem si jen s blaženým úsměvem opakovaně přehrával detaily ze snu. Dětí bylo asi osm. Nejstarší holčička mohla mít tak čtyři roky, a zatímco ty ostatní si hleděly svého, ona se vydala směrem ke mně a bez ostychu našla důlek v mém náručí.
Pokračování »
Hurá, sny se sice velmi pomalu, ale přece jen asi plní. Trvalo to dvacet let, ale vida, začíná se oficiálně (přes vytrvalý odpor většiny současných porodníků a ministerských na zisku lpících úředníků) hovořit o alternativních porodních (zatím nikoliv domech, ale) apartmánech! Dobrou zprávu předávám dál, dámy:
V prvních nemocnicích připravují Centra porodní asistence, kde bude možné rodit bez lékaře. Ten ale bude k dispozici při možných komplikacích. V úterý to uvedla náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová. Nejdál je příprava v pražské Nemocnici Na Bulovce, kde vznikají dva porodní apartmány.
Matemaste! This is what I’ve been waiting for for almost 50 years of my life. This is my last blog entry in section Men and Women of my blog on Baraka.cz. Finally, I feel I no longer need to warn, complain or plead with anyone. The internet is being flooded with video blogs where handful of women apologize to their men (husbands and boyfriends) for being insensitive and hurtful at times. One such woman has recently made me cry with happiness for admitting openly the truths I’ve known for a very long time. Truths about illusions, accusations and pure myths of unsolvable misunderstanding between men and women, which to this day and age are still present in many relationships. Pokračování »
Matemašte, na tohle jsem, dámy, čekal skoro padesát let: tohle je můj poslední blog v rubrice Muži a ženy. Konečně mohu přestat varovat, brblat, apelovat. Po internetu kolující video-prezentace desítky žen, které se omlouvají mužům za mnohá zranění a necitelné přístupy vůči nim, mne šťastně rozplakala právě pro přesně formulované věčné a zde otevřeně přiznané pravdy o iluzích, mýtech a nikdy neřešených nepochopeních a výčitkách ze strany žen, které se tak po staletí, ale zvláště v dnešní postfaktické době, vznáší ve vztazích mezi ženami a muži. Pokračování »
Zatímco události světové jsou stále zašmodrchanější, je jasné, že i pokud jde o drobné lidské radosti, co si člověk neudělá, mít nebude. A tak si kromě přírody vychutnávám existenci miminek, usměvavých maminek, a drobných radostí.
Pokračování »
… ale alkohol, tedy většinou víno (a pivo). Odhaduje se, že tak činí nejméně polovina z nich, také protože někteří dětští lékaři stále a tvrdohlavě radí, že sklenička červeného vína jednu týdně neškodí, naopak, pomáhá zdraví. Děti, jejichž matky v těhotenství pravidelně konzumovaly alkohol, ale mají patrně různorodější zdravotní poškození, než se dosud předpokládalo. Aby bylo jasno: dámy, vy, kterých se to týká, vy všechny kouřící v bílých pláštích, alkohol vám v bříšku a kojencům nejen při kojení škodí vždy a moc. Pokračování »
Naši politici, zavázaní zájmům velkého byznysu a fosilních korporací, nás zradili a ženou náš svět do klimatické katastrofy. Je čas na nenásilnou občanskou neposlušnost. Je těžké tomu dnes vůbec věřit, ale převládajícím étosem vzdělaných elit byla kdysi veřejná služba. Nejvyšší ambicí mladých absolventů vysokých škol v padesátých a šedesátých letech bylo, ať už prostřednictvím práce ve veřejné správě, či svobodných povoláních, sloužit obecnému prospěchu své společnosti. Přístup těchto lidí k věcem veřejným byl jistě často povýšenecký a úzkoprsý, motivováni byli ovšem skutečně převážně veřejným zájmem a občanskou ctností, nikoli soukromými, zištnými ohledy. Pokračování »
Rodičové nám říkali, že se nemáme příliš blízko tělesně stýkat s cizími lidmi. Abychom od nich něco nechytili. I když si byli vědomi, že to nakonec bude marné. Až budeme na začátku puberty, pokud se později chtějí dočkat vnoučat, to bez těch nemravných styků a dotyků s „cizími“ lidmi jaksi nepůjde. Na kluky se nesly hlavně rady „abys od ní něco nechyt…“ a „abys jí nepřived´ na mlíko“. Pokud si tedy chlapec myl ruce, když přišel ze záchodu, vyhýbal se lidem s boláky a kašlajícím tuberákům, možnost nebezpečí se silně snižovala. Až na ty holky. Ale pokud se chlapec stýkal jen s „děvčaty ze slušných rodin“, mělo to být „v cajku“. Teoreticky. Pokračování »
Víte, dámy a těhotné dárkyně budoucího života, že těšit se na miminko a celou dobu těhotenství se usmívat a mít obrovskou radost ze zázraku svého těla, doléčí všechny vaše chronické potíže, a zaručí, že porod bude krátký, bezbolestný (někdy holt namáhavý), že se ihned rozkojíte, a navíc v šestinedělí nenastoupí dnes běžné nemoci (jako laktační psychóza, poporodní deprese)? Víte, že zárukou optimálního vývoje miminka je vaše (a tatínkova) neustálá vědomá pozornost a drobné projevy lásky? Tušíte, že dnes běžné věci, jako jsou oddělené ložnice a klece postýlek, kradou dětem vaši pozornost, a když kojíte s miminkem na levé ruce a u levého prsu, ale zároveň překládáte nějaký text a pravou rukou píšete na notebooku (vaše pozornost tedy není s miminkem a u miminka), děťátko to vnímá jako když je samo, maminkou opuštěno, a stresory v jeho mozku překážejí přirozenému rozvoji a nárůstu mozkové hmoty? A nikdy nebude svobodné? A umíte to všechno intuitivně a tušeně přirozené přeměnit v každodenní rituálky a hry plné smíchu?
Pokračování »
Topořík, Emetík
(vůbec první samizdaty 1970)
